Svatá Sidonie  

Osada zastrčená pod křídly Bílých Karpat tam, kde se Morava přelévá na Slovensko. To je Sidonie neboli Sidonka, kde strávíme první část výletu. Uvidíme jedinečnou sklářskou kolonii, pece na chleba, kolorit karpatských vesnic, to vše obklopeno nádhernou přírodou. Drobné domky, ve kterých kdysi žili skláři, tu stojí namačkané na sebe, mezi nimi vznikají drobná náměstíčka, která celé Sidonii dodávají zvláštní vzhled pohádkové vesničky. Na jedné straně potoka jste v Čechách, na druhé už na Slovensku.

Kudy? 

Do Sidonie se dostaneme autobusem z Brumova. Nebo autem - z Brumova už je to co by kamenem dohodil, stačí sledovat hlavní silnici na Slovensko a před cedulí „Hornie Srnie Rybníky“ odbočit doleva - směr Sidonie. Zaparkovat můžeme v centru obce, před Hostincem u Pekařů. Pěšky budeme pokračovat po červené značce, která nás provede údolím osady.

Sklářská stezka 

V Sidonii se napojíme zároveň i na Sklářskou naučnou stezku sv. Štěpán - Sidonie. (Kdo by si chtěl stezku dát celou, začne výlet už v obci Svatý Štěpán, kde se dozví o tamější sklářské výrobě.)  V Sidonii najdeme informace o zakladatelích skláren, historii sklárny, o životě sklářů, ale i o okolní přírodě - okolní husté lesy byly totiž dokonalým zdrojem paliva pro místní mistry skláře. Dozvíme se i o společných pecích na chleba, které stály mezi domky. Hospodyně v nich pekly každý týden, a dodnes se občas najde taková, která tu ještě péct umí. Těsto se zadělává ve vaně a trvá mnoho hodin, než je chleba hotový. Do dnešních dob se tu dochovalo sedm takových pecí. Schválně, jestli je na skromných dvorečcích a návsích najdete.

Jak se tu žilo? 

Uprostřed kamenitých strání nebyl život nikdy jednoduchý. Když tu v 18. století založil uherský šlechtic Jan Baptista Illesházi sklárnu a pojmenoval ji po své manželce Svatá Sidonie, bylo všude stejně daleko jako dnes. 
Skláři, kteří sem přišli z celých Čech i Moravy, vyklučili lesy v nehostinném údolí a po celém dlouhém údolí kolem potoka si postavili dřevěné domky. Jejich život se řídil tím, kdy se v hutích tavilo sklo. Po první světové válce sklárna ztratila zahraniční zákazníky a v roce 1932 ukončila provoz. Řada lidí odešla za prací jinam a Sidonie dodnes pomalu tichne. Místní ale nedají dopustit na ticho a klid, který tu mezi kopci mají. Na zápražích stojí holínky, po potoce plavou kačeny a chundelatí voříšci nás radostně vítají na návsi.  

Nad Sidonií 

Abychom poznali Sidonii celou, je potřeba ji nejen projít, ale také se na ni podívat z výšky. Na konci Sidonie se vydáme do terénu, pořád po červené značce. Zvedají se tu karpatské kopce plné jalovcových strání, horských pastvin a luk, které stráží kapličky a křížky. Už jsme na Slovensku, cestou potkáme malebnou Kaplnku Brezová, kde teče čerstvá studená voda, ideální k osvěžení. Zde odbočíme na modrou značku směrem Vršatec. Ještě kousek a už je to! Jsme na kopci a rozprostřel se před námi výhled hodný obdivu.

Vršatecká bradla a zřícenina hradu 

Zřícenina vršateckého hradu je vysoce fotogenická - stejně jako všudypřítomné vrcholky hor a kopců, viditelné z celého Pováží. Rozkládá se na Vršateckém bradle, majestátných vápencových hřebenech z období Jury, které kdysi omývalo mělké moře. Zub času jim vtiskl erozivní charakter, což umožnilo širokému spektru lesního společenstva ukázat svou divokost v ryzí podobě. Zdejší přírodní rezervace evropského významu chrání jak samotné skalní bradlo, tak velice bohatou teplomilnou flóru a faunu. Užijete si také léčivý klid bukového lesa.
Hrad Vršatec, jeden z dávných povážských strážných hradů, pochází nejspíše z 13. století. Ve 14. století ho vlastnil Matúš Čák Trenčianský. Král Matyáš Korvín ho daroval v roce 1470 zemanům ze Slopnej, kteří začali následně používat přídomek Vršatský. V roce 1680 byl hrad vypálen vojskem, poté ho obnovili a v 18. století zde sídlili povstalečtí vojáci Františka II. Rákócziho. V roce 1707 či 1708 hrad obsadili císařští vojáci, kteří ho na příkaz císaře vyhodili do vzduchu. Škoda, že? Odbočka na vrchol Chmelová (925 m. n. m), máte-li na ni ještě sílu, odhalí nádherné výhledy.

Náš tip

Na slovenský Vršatec se z Valašského Klobucka dostanete také po dalších turistických trasách - po červené značce ze sedla nad Nedašovou Lhotou nebo po žluté značce z Brumova-Bylnice. Všechny stojí za výlet.

Užijte si to! Pokud se vám podaří pořídit pěkné foto, budeme moc rádi za sdílení s hashtagem #valasskeklobucko.
 
Výlet Vršatcem vám prošlápl a nafotil Jan Zainer, Sidonii kolegové z destinační společnosti Zlínsko a Luhačovicko.